Kniha V náručí světla
Betty J. Eadieová
Americký bestseller o dvojnásobném zážitku klinické smrti
Poprvé prožila autorka tento tajemný, krásný okamžik v dětství a už tehdy pochopila, že ji potkalo cosi mimořádného, co ovlivní její další život.
Jako dítěti se jí nedostávalo lásky a pocitu bezpečí ani v rodinném prostředí, ani ve škole, a snad právě proto tak silně toužila po vlastní harmonické rodině. Po rozvodu zůstala sama se čtyřmi dětmi, ale nakonec se jí podařilo nalézt nového partnera, který ji pomohl uskutečnit její sen o šťastné rodině.
Za několik let – po obtížné operaci- prožila Betty J. Eadieová klinickou smrt podruhé. I tentokrát šlo o podivuhodnou zkušenost, která jí přinesla pochopení smyslu života a jistotu o boží lásce. Právě tento druhý prožitek natrvalo pozměnil a obohatil její myšlení a osobnost, a v důsledku toho i její osud.
Ve své knize V náručí světla se se čtenáři dělí o poznání, že pouze láska, porozumění, laskavost, péče o druhé a pokora dávají našemu pozemskému životu smysl. Žijeme proto, abychom milovali, rozdávali radost, chápali druhé a nesoudili je.
Úryvek k knihy V náručí světla Betty J. Eadieová
Jednáme sami za sebe. Naše chování určuje, jakým směrem se náš život bude dále ubírat. Kdykoli můžeme svůj život přesměrovat nebo změnit. Pochopila jsem, že to je rozhodující, neboť Bůh slíbil, že nebude do našich životů zasahovat, pokud ho o to nepožádáme A díky své vševědoucnosti nám pomůže naplnit naše správné touhy. Byli jsme mu vděční za možnost vyjádřit a procvičit si svobodnou vůli. To umožňuje každému z nás zažít velkou radost nebo velký smutek, což je přímo ovlivněno našimi rozhodnutími.
Vlastně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že Země není naším přirozeným domovem, že z ní nepocházíme. Potěšilo mě, že Země je pouze dočasným příbytkem v průběhu našeho školení a že hřích není naší přirozeností. Duchovně jsem na různé úrovni světla, které znamená vědění, a díky našemu božskému duchovnímu charakteru nás naplňuje touha po dobru. Naše pozemské já je v neustálé pozici vůči tomu duchovnímu v nás. Viděla jsem, jak slabé je naše tělo, ale ten souboj nikdy nekončí. Ačkoliv naše duchovní tělo je plné světla, pravdy a lásky, musí nepřetržitě překonávat tělo fyzické. A právě to nás posiluje. Ti z nás, kteří jsou opravdu vyspělí, nacházejí mezi svými těly dokonalý soulad, který je požehnán klidem a dává jim schopnost pomáhat ostatní.
Jako jsme se naučili dodržovat zákony stvoření, víme i to, jak využít tato pravidla pro vlastní užitek, jak žít v harmonii s tvůrčími silami kolem sebe. Bůh dal každému z nás nějaký talent, někomu vzhledem k individuálním potřebám větší, druhému menší. Využíváme ho, učíme se pracovat se zákony, popřípadě je pochopit, a překonávat omezení tohoto života. Pokud tato pravidla pochopíme, dokážeme lépe pomáhat ostatním. Ať dosáhneme v lidském životě čehokoli, ztrácí to smysl, pokud motivem nebylo dobro druhých. Talent a schopnosti nám byly dány, aby nám pomáhaly sloužit ostatním. Pomocí bližním duchovně rosteme.
celý text knihy jsem objevila na strankách https://www.vesmirni-lide.cz/svetelna_knihovna/cz_v_naruci_svetla.htm
a níže uvádím celý text knihy.