(9)
Léčení a - umírání
V přítomnosti Spasitele proud poznání přirozeně plynul, krok za krokem, každá nová pravda
prostupovala do další. Poté jsem poznala dvě hlavní vesmírné síly. Obě jsou podřízené Boží
vůli a mohou nás fyzicky ovlivnit. Pamatovala jsem si, jak duše a mysl ohromně působí na tělo.
Doslova disponujeme vlastní schopností ovlivnit své zdraví. Duch každého z nás je mocný,
dává tělu sílu bránit se nemoci a pokud už nemoc propukla, přimět je k vyléčení. Duše ovládá
mysl, mysl kontroluje tělo.
Naše myšlenky mají výjimečnou sílu přitahovat negativní nebo pozitivní energii kolem
nás. Výsledkem dlouhodobého působení záporné energie může být oslabení tělesné
obranyschopnosti. Zvláště to platí, když se naše záporné myšlenky zaměří na nás samotné.
Nejvíc se zabýváme sebou, když podléháme depresi. Nic nedokáže snížit naši přirozenou sílu a
zdraví tak jako dlouhodobá deprese. Ale pokud se od sebe oprostíme a začneme se
soustřeďovat na potřeby druhých a pomoc ostatním, začneme se uzdravovat. Služba druhým
působí jako balzám na duši i na tělo.
Proces uzdravování vychází zevnitř. Duše léčí tělo. Zkušené ruce lékaře sice provedou operaci
a medicína poskytne dokonalé podmínky pro zdraví, ale je to duše, která ovlivňuje
uzdravování. Bez ní se tělo nedokáže uzdravit, nemůže dlouho přežít. Buňky našeho těla byly
vytvořeny tak, aby pracovaly nekonečně dlouho. Na počátku byly naprogramovány tak, aby
se samy obnovovaly, nahrazovaly staré a nevýkonné nebo poškozené. Ale cosi se
změnilo. Nedozvěděla jsem se, čím to je, ale pochopila jsem, že „smrt“ začala existovat v
rajské zahradě a nedovoluje nám žít pozemský život věčně. (Přesnou odpověď najde
zájemce na 1300 stranách knih NOVÉHO ZJEVENÍ na internetu česky www.universepeople.
cz nebo anglicky www.universe-people.com – pozn. zpracovatele).
Tělo musí zemřít, ovšem v nás je síla, která užívá víru a kladnou energii, aby změnila naše
buňky, aby se mohly uzdravit - pokud je to tak v pořádku. Nesmíme zapomínat, že Boží vůle je
do léčení stále zapojena.
Mnohé z mých nemocí byly výsledkem deprese nebo pocitu, že mě nikdo nemá rád. Často jsem
podléhala záporným myšlenkám typu: Ach, moje trápení a bolesti, jsem nemilovaná, to
nedokážu překonat a tak dále. Náhle jsem uviděla sebe sama v okamžiku, kdy mě to napadlo.
Moje sebestřednost mohutněla. A nejenže jsem tento negativismus přijímala, ale otevírala jsem
mu dveře a zvnitřnila si ho. Mé tělo prožívalo naplňující se proroctví „běda mi“, které si
překládalo jako „jsem nemocná“. Předtím jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale teď mi došlo, že
jsem byla částí tohoto problému.
Kladným pojímáním vlastní osoby se startuje proces uzdravování. Jakmile určíme potíže
nebo nemoc, musíme začít s pojmenováváním léků. Potřebujeme odpoutat svou pozornost od
nemoci a soustředit se na léčbu. Potom toto léčení popíšeme a necháme naše slova, aby se
připojila k síle našich myšlenek. Tak se nabudí rozum kolem nás, uvede ho to do pohybu a
začne se podílet na našem uzdravování. Tato verbalizace je nejúčinnější při modlitbě. Jestli se
máme uzdravit, Bůh nám pomůže.
Nemůžeme odmítat nemoci nebo potíže, ale můžeme odmítnout jejich převahu nad naším
božským právem odstranit je. Měli bychom žít podle víry, ne se řídit tím, co vidíme. Pohled se
podílí na poznání, je součástí analytické mysli. Racionalizuje a potvrzuje. Víře vládne duch. Je
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.23 vesmirni-lide.cz)
citový, přijímající a zvnitřňující. A stejně jako u jiných schopností získat víru znamená
procvičovat její užití. Když se naučíme tyto dary používat, vrátí se nám víc. To je duchovní
zákon.
Rozvíjení víry je jako pěstování semínka. Dokonce i když některá zapadnou, stejně něco
sklidíme. Každý projev víry je pro nás požehnáním. A čím obratnější budeme díky
procvičování, tím větší bude naše úroda víry. Všechno vytváří svůj vlastní duch. To je také
duchovní zákon.
Ted` už jsem opravdu začínala rozumět moci ducha nad tělem. Nicméně duchovní schopnosti
většiny z nás jsou na takové úrovni, že si je neuvědomujeme. Samozřejmě jsem věděla, že
moje mysl tvoří myšlenky a tělo vykonává pohyby, ale duše pro mě byla záhadou. Už vím, že je
tajemstvím pro většinu lidí. Mysl si téměř nikdy neuvědomuje, jak duše pracuje. Duch
komunikuje s Hospodinem. Přijímá od Boha znalosti a smysl pro podstatu. Bylo pro mě velmi
důležité to pochopit. Představovala jsem si duši jako trubici fluoreskující v našem těle. Když září,
naše srdce je plné světla a lásky; je to ta energie, která dává tělu život a sílu. To světlo se může
tenčit a duch se oslabí díky záporným zkušenostem - nedostatku lásky, násilí, pohlavnímu
zneužití nebo jiným zničujícím zážitkům. Tak se neoslabuje pouze duch, ale i tělo. Sice nemusí
onemocnět, ale dokud se duše nezotaví, stává se citlivějším. Službou druhým můžeme pomoci
duši, stejně vírou v Boha a jednoduchým otevřením se vlivu kladné energie vyvolané pozitivním
myšlením. A my to kontrolujeme. Zdrojem energie je Hospodin, stále přítomný, ale my se
musíme naladit. Musíme přijmout boží moc, pokud si chceme užít v životě její účinek.
Žasla jsem, že většinou si nemoci vybíráme. Někteří i takové, které končí smrtí. V mnoha
případech léčení nepůsobí okamžitě a někdy vůbec, protože tak se rozvíjíme. Všechny
zkušenosti jsou kladným přínosem, někdy i ta, kterou považujeme za negativní, pomáhá
rozvoji našeho ducha. Před příchodem na Zem chceme, dokonce i toužíme přijmout všechny
indispozice, nemoci a nehody, aby nám pomáhaly v duchovním růstu. Ve spirituálním světě je
náš pozemský čas bezvýznamný. Bolest, jíž na Zemi trpíme, je jen okamžikem, pouhým
zlomkem vteřiny vědomí v duchovní existenci. My ji překonáváme dobrovolně. Naše smrt je
často vypočítána tak, aby nám pomohla rozvíjet se. Například umírání na rakovinu představuje
dlouhodobou zkušenost. Bolestivá smrt může poskytnout další možnost vyvíjet se. Takový
prožitek nelze jinak získat. Moje maminka zemřela na rakovinu a já jsem pochopila, proč byla ke
konci schopná chovat se k členům rodiny úplně jiným způsobem. Vztahy se vylepšily a
uzdravily. V důsledku svého umírání vyrostla. Někteří lidé si volí smrt jako druh pomoci
jiným.
Například smrt pod koly auta řízeného opilým řidičem. Zdá se nám to děsivé, ale duch ví, že
vlastně ochránil řidiče před větším utrpením. Opilý by mohl najet o pár dní později do skupiny
dětí, zmrzačit je nebo zapříčinit mnohem větší utrpení, než je nezbytně nutné. Ale již ho uvěznili
za to, že usmrtil osobu, která tak ukončila svou pozemskou misi. Z vnitřní perspektivy ušetřil
mladé lidi zbytečné bolesti a řidič prožil zkušenost, která mu pomůže růst.
Děje se mnohem méně náhod, než si představujeme, zvláště v oblasti, která nás ovlivňuje
vnitřně. Na cestě, kterou jsme si vybrali před příchodem sem, nás vede Boží ruka při mnohém
našem rozhodování a dokonce i k mnohým zdánlivě nahodilým zážitkům. Bezvýsledně bychom
se snažili všechny určit, ale dějí se, a to důvodně. Vždyť i zkušenost, jako je rozvod, náhlá ztráta
zaměstnání či násilí na nás spáchané nám může poskytnout poznání a přispět k našemu
duševnímu rozvoji. Ačkoli jsou to zážitky bolestné, mohou nám pomoci růst.
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.24 vesmirni-lide.cz)
Pod vedením Spasitele jsem se naučila, jak je pro mne důležité chápat všechny zkušenosti jako
skrytě kladné. Potřebovala jsem přijmout důvod své existence a postavení v životě. Špatné
zážitky tak mohu jen brát, jak přicházejí a snažit se překonat jejich účinek. Mohu odpustit svým
nepřátelům, dokonce je i milovat, a tak zrušit veškerý jejich špatný vliv na mě. Mohu se snažit
hledat dobré myšlenky a laskavá slova, a to bude na moji duši působit jako hojivá mast. Mohu
se začít sama léčit, nejdříve duchovně, potom citově, duševně a tělesně. Mohu se ušetřit
rozkladného působení zoufalství. Mám právo na plný život.
Viděla jsem zlo v podléhání největší Satanově zbrani - mému osobnímu cyklu viny a strachu.
Pochopila jsem, že jsem ho měla v minulosti přetnout. Když jsem porušila zákon nebo zhřešila,
potřebovala jsem se změnit v srdci, odpustit si a pak se pohnout vpřed. Když jsem někoho
zranila, měla jsem si ho zamilovat - čestně - a vyžádat si jeho odpuštění. Pokud jsem ublížila
své duši, měla jsem se přiblížit k Hospodinovi a zase cítit jeho lásku, jeho léčivou lásku. Pokání
je tak jednoduché, jak si je uděláme - nebo tak složité. Když padneme, musíme zase vstát,
oprášit se a pokračovat v cestě. Padneme-li třeba milionkrát, musíme stále jít dál. Tak rosteme
víc, než si myslíme. V duchovním světě se nepohlíží na hřích tak jako na Zemi. Všechny
zkušenosti mohou být kladné.
(10)
Učíme se zkušenostmi
Nikdy nesmíme pomyslet na sebevraždu. Tento čin způsobí jen ztrátu příležitosti k dalšímu
vývoji tady na Zemi. A navíc při pohledu zpět na tyto ztracené šance bychom cítili mnoho bolesti
a smutku. Je důležité mít na mysli, že Bůh je soudcem každé duše a zvažuje náročnost jejích
zkoušek. Hledejme naději, aspoň jednu kladnou činnost, a můžeme zahlédnout záblesk světla,
které nám předtím scházelo. Zoufalství nikdy není oprávněné, protože je nikdy nepotřebujeme.
Jsme tu, abychom se učili, abychom experimentovali, abychom se mýlili. Nemusíme se přísně
soudit; stačí jít životem krok za krokem, nestarat se o to, co si o nás lidé myslí, nepoměřovat se
jejich metrem. Máme si odpouštět a být vděční za zážitky, které nám pomáhají ve vývoji. Naše
nejbolestivější změny se jednoho dne ukáží být naším největším učitelem.
Každé tvoření začíná myšlenkou. To platí i pro náš hřích, vinu, zoufalství, naději i lásku.
Všechno uzdravování vychází z nás. Všechno utrpení pochází z nás. Můžeme vytvořit spirálu z
vlastního zoufalství, trampolínu ze štěstí a dosažených cílů. Naše myšlenky mají úžasnou sílu.
Jsme jako hemžící se děti, jež se zkoušejí naučit, jak použít vlastní sily. Těmto mocným silám
vládnou zákony, které nás ochraňují před námi samými. Ale jak dospíváme a hledáme to kladné
kolem nás, budou nám i tyto zákony vyjeveny. Bude nám dáno vše, co jsme připraveni přijmout.
(11)
Stavy a knihovna
Díky těmto informacím se můj vztah ke Spasiteli rozvinul a vždycky mě bude těšit. Jeho zájem o
moje pocity byl inspirující. Nikdy nechtěl udělat nebo povědět něco, co by mě ranilo. Věděl, jaké
mám schopnosti, a starostlivě mě připravoval na to, abych mohla přijmout všechny vědomosti,
které jsem žádala. V duchovním světě se nikdo necítí nejistě, protože by musel dělat nebo
přijímat něco, na co není připravený. Trpělivost je tam přirozenou vlastností.
Věčně si budu pamatovat Pánův smysl pro humor, který je tak rozkošný a svěží jako žádný jiný -
a mnohem víc. Nikdo by ho nedokázal předčit. Bůh je naplněn dokonalým štěstím a dobrotou.
V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.25 vesmirni-lide.cz
Vyzařuje mírnost a milosrdenství, a neměla jsem pochyb, že je dokonalý. Znala jsem ho, jeho
ducha, jeho city, jeho zájem o mě. Cítila jsem jeho spřízněnost, věděla jsem, že jsme jedna
rodina. Náš vztah je jako vztah k otci a staršímu bratru zároveň. Přes naši velkou blízkost tu
působil i prvek autority. Byl laskavý a přirozeně dobrý, ovšem i odpovědný. Věděla jsem
stoprocentně, že by nikdy svou moc nezneužil, ani po tom nezatoužil.
Ježíš se na mě usmíval a cítila jsem jeho souhlas. Otočil se doleva a představil mě dvěma
ženám, které se právě objevily. Na okamžik jsem zahlédla ještě třetí osobu, ale ta paní vypadala
jako na pochůzce a zastavila se jenom na chviličku. Ježíš prvním dvěma vysvětlil, že mě mají
doprovázet. Cítila jsem jejich uspokojení nad tím, že mohou být se mnou. Jak jsem se na ně
podívala, poznala jsem je. Byly to mé přítelkyně ! Než jsem odešla na Zem, bývaly mými
nejlepšími kamarádkami. Jejich nadšení z opětovného setkání bylo stejně velké jako moje. Jak
nás Ježíš opouštěl, cítila jsem, že se baví. Jako by zašeptal: Jdi a uč se. Pochopila jsem, že
mohu vidět a zažít všechno, co chci. Rozrušilo mě, že je toho ještě tolik, co se mám naučit -
ukázalo se, že mnohem víc. Spasitel odešel a přítelkyně mě objaly. Láska tam zahrnuje vše;
každý ji cítí. Každý je šťastný. Přes nesmírný rozdíl mezi světlem a silou těch žen a Krista byla
jejich láska bezvýhradná. Milovaly mě z celého srdce.
Tu cestu jsem částečně zapomněla. Vzpomínám si na rozlehlou místnost, kde pracovali lidé.
Nevím, jak jsem se tam dostala a jak ta budova vypadla zvenčí. Vnitřek byl nádherný, stěny ze
zvláštního materiálu, snad jako z velmi tenkého mramoru, kterým pronikalo světlo. Místy jsem
viděla ven. Působilo to zajímavě a nádherně.
Jak jsme se přiblížily k těm lidem, viděla jsem, že tkají na starobylých velkých stavech. Hned mě
napadlo, že je „zastaralé“ mít v spirituálním světě ruční stavy. Stály u nich mužské a ženské
duchovní bytosti a svorně mě s úsměvem zdravily. Měly radost, že mě vidí, a poněkud ustoupily
stranou, abych lépe viděla na jejich práci. Moc chtěly, abych si jejich výrobky prohlédla. Přistoupila
jsem blíž a vzala do ruky kousek, který tkaly. Vypadalo to jako utkané ze směsi skla a
cukru. Jak jsem s látkou hýbala, jiskřila a blýskala se skoro jako živá. Působilo to překvapivě.
Tkanina byla z jedné strany neprůhledná, ale když jsem ji otočila, viděla jsem skrz. Že fungovala
jako dvoustranné zrcadlo, mělo nějaký důvod, ale nevysvětlily mi ho. Tkalci mi prozradili, že z té
látky ušijí šaty pro ty, kteří přijdou ze Země do duchovního světa. Dělníky nepochopitelně těšila
jejich práce a také můj vděk, že mi dovolili se na ni podívat.
Já a mé dvě přítelkyně jsme odešly od stavů a procházely mnoha dalšími místnostmi, kde jsem
spatřila mnoho úžasných věcí a nádherných lidí, ale nesměla jsem si toho moc pamatovat.
Vzpomínám si na pocit, že jsem dny nebo týdny neúnavně cestovala. Překvapilo mě, kolik lidí
tam má potěšení z manuální práce - ti, kteří chtějí pracovat. Mají radost z nápadů, které pomáhají
druhým - těm tady i tam. Uviděla jsem velký přístroj podobný počítači, ale mnohem
dokonalejší a výkonnější. I lidé, kteří ho obsluhovali, mi s radostí ukazovali svou práci. Znovu
jsem pochopila, že všechny důležité věci jsou nejprve vytvořeny duchovně a teprve potom
fyzicky. O tom jsem předtím neměla ponětí.
Vzaly mě do další velké místnosti, která vypadala jako knihovna. Rozhlédla jsem se kolem.
Vypadalo to jako pokladnice vědomostí, ale nespatřila jsem jedinou knihu. Pak jsem si všimla,
že do mé mysli proudí myšlenky. Dozvídala jsem se o věcech, o kterých jsem nějakou dobu
nepřemýšlela - a v některých případech vůbec ne. Pak jsem si uvědomila, že je to knihovna
mysli. Prostě jen myšlenka na nějaký námět, který mě napadl předtím v Ježíšově přítomnosti,
spustila příval znalostí, který zaplavil mou mysl. Mohla jsem se dozvědět všechny podrobnosti o
každé historické osobnosti dokonce i z duchovního světa.
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.26 vesmirni-lide.cz)
Nic mi nebylo zatajeno a nešlo nepochopit jakoukoli myšlenku, jakékoli tvrzení, každou
podrobnost. Nemohlo nastat žádné nedorozumění. Vyprávění bylo dokonalé, porozumění
naprosté. Dozvěděla jsem se nejen co lidé dělali, ale i proč a jak to ovlivnilo vnímání skutečnosti
u ostatních lidí. Chápala jsem ze všech úhlů podobu toho, o čem jsem přemýšlela. To přinášelo
celistvost události, osobě nebo principu, jež jsem nedokázala na Zemi pochopit.
Ale šlo o víc než o mentální proces. Dokázala jsem cítit, co lidé prožívali. Rozuměla jsem jejich
bolestem a radostem či vzrušení, protože jsem je zažívala. Část z těchto znalostí mi byla
odepřena, ale ne všechno. Uchovávala jsem si znalosti o jistých událostech a lidech z naší
historie, které mi byly poskytnuty, protože pro mne měly význam.
V tomto nádherném a neuvěřitelném světě jsem si žádala víc zážitků, a mé přítelkyně těšilo, že
mi v tom mohou stále pomáhat. Jejich největším potěšením bylo dávat mi radost. S jistým
vzrušením mě odvedly ven do zahrady.
(12)
Zahrada
Vyšla jsem do zahrady a uviděla v dálce hory, velkolepá údolí a řeky. Směla jsem se procházet
sama. Možná proto, abych mohla dokonale vnímat krásu zahrady, aniž by mě kdokoli rušil.
Zahrada byla plná stromů a květin. Vypadalo to, jako by byly záměrně umístěny přesně tam a
tak, jak jsem je viděla. Šla jsem chvíli po trávě, která byla křehká, chladná, zářivě zelená a živá.
Nicméně intenzita barev ve mně vyvolávala úplně posvátnou hrůzu. Něco takového tady
nemáme.
Když na nějaký předmět dopadne světlo, objeví se tisíce odstínů. Světlo se nemusí
bezpodmínečně odrážet. Vychází zevnitř a vypadá jako živoucí látka. Mohou existovat miliony,
miliardy barev.
Například květiny jsou tak živé a září barvami, že nevypadají jako stvořené z pevného materiálu.
Protože každou rostlinu obklopuje intenzívní aura, lze jen velmi těžko určit, kde kvítí končí a kde
začíná. Je nabíledni, že každý kousek rostliny, každá mikroskopická částečka je nadána vlastní
inteligencí. To je nejlepší výraz, jímž to mohu popsat. Každá drobounká součást se může spojit
s dalšími a vytvořit nový život. Co teď sídlí v květině, může se později stát kouskem něčeho
jiného - a stejně živého. Není v tom duch jako v nás, ale má to inteligenci a uspořádání, může to
reagovat na boží vůli a na ostatní univerzální pravidla. Je to zcela jednoznačné, pokud vidíte
proces tvoření, a zvlášť to platí i pro květiny.
Nedaleko mě tekla nádherná řeka, k níž mě to silně táhlo. Napájel ji velký stupňovitý vodopád té
nejčistější vody. Reka vtékala do rybníka. Voda se třpytila - čistá a živá.
Život byl i ve vodě. Každá kapka měla vlastní inteligenci a smysl. Nádherná hudba vodopádu
naplňovala zahradu a spojovala se s dalšími melodiemi, jež jsem sotva vnímala. To zpívala
voda sama, její inteligence. Každá kapka vydávala svůj vlastní zvuk, který se mísil s ostatními
a navzájem na sebe působily. Voda se modlila k Bohu za svůj život a radost. Celkový dojem
přesahoval možnosti jakékoli symfonie nebo hudebního skladatele na Zemi. Při srovnání by
naše nejlepší hudba zněla jako hra dítěte na plechový bubínek. Jednoduše nemáme
schopnosti vnímat šíři a sílu té hudby, nedokážeme ji stvořit. Jak jsem se přibližovala k řece,
napadlo mě, že to je možná „živá voda“, o které se zmiňuje bible. Chtěla jsem se jít vykoupat.
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.27 vesmirni-lide.cz)
Cestou k řece jsem si všimla růže, která rostla stranou od ostatních. Zastavila jsem se, abych si
ji mohla prohlédnout. její krása brala dech. Žádná z ostatních rostlin mě tak nezaujala. Lehce se
kývala podle slabé melodie, ve sladkých nápěvech zpívala modlitby k Bohu. Uvědomila jsem si,
že ji vlastně vidím růst. Když se před mým zrakem rozvíjela, dojalo mě to a chtěla jsem zakusit
její život, vstoupit do ní a cítit jejího ducha. Jakmile mě to napadlo, jako bych mohla vidět dovnitř.
Jako bych se zmenšila a pronikala do jejích nejhlubších částí. Ale bylo to mnohem víc než
jen zrakový zážitek. Růže mě obklopila, jako kdybych se ocitla uvnitř. Stala jsem se květinou.
Cítila jsem, jak se růže hýbá podle hudby všech ostatních květin a vytváří vlastní nápěv, který
dokonale ladí s melodií dalších tisíců růží. Pochopila jsem, že hudba mé květiny vychází z jejích
jednotlivých částí, že každý korunní plátek zpívá vlastní tóny. Inteligence každého z nich přidává
skvělé noty, každá pracuje pro celkový harmonický účinek, jímž byla radost. Moje potěšení bylo
zase dokonalé! Cítila jsem Boha v té květině, v sobě, jeho láska do nás proudila. Všichni jsme
se stali jedním celkem.
Nikdy nezapomenu na růži, jíž jsem byla. Tento zážitek byl pouhým zábleskem nejskvělejšího
potěšení, které je v duchovním světě k dispozici. Být spolu se vším ostatním jedním stvořením je
tak úžasné, že mě to bude navždy těšit.
(13)
Slavnost na uvítanou
Do zahrady vešla skupina duchovních tvorů. Mnozí měli roucha v jemných pastelových barvách,
vyjadřující možná postavení stejně jako příležitost. Tušila jsem, že se shromáždili, aby pro mě
uspořádali jakousi oslavu ukončení studia. Zemřela jsem (nebo skončila školu, jak asi říkali oni)
a přišli mě pozdravit. V obličejích jim zářila radost a tvářili se jako děti, které právě poprvé
okusily něco neuvěřitelně chutného. Uvědomila jsem si, že si je všechny pamatuji z doby před
pozemským životem. Přiběhla jsem k ním, objímala je a líbala. Moji strážní andělé - moji drazí
mniši - se tu zase objevili a já každého políbila.
Jak jsem se do nich vciťovala, pochopila jsem, že přišli, aby mi pomohli. Moji ochránci, kteří se
stále chovali jako moji průvodci, mi oznámili, že jsem zemřela předčasně a že toto není
opravdová oslava. Jen mi ukáží, co mě čeká, až se vrátím v pravý okamžik. Měli velkou radost,
že mě zase vidí a mohou mi pomáhat, ale věděli, že se musím vrátit. Vysvětlili mi smrt velmi podrobně.
Když „zemřeme“, říkali, nezažíváme nic jiného než přechod do jiného světa. Duch
vyklouzne z těla a přejde do duchovní říše. Pokud je náš skon bolestivý, duch opustí tělo
rychle, občas dokonce i dřív, než nastane smrt. Například při neštěstí nebo požáru duch odchází
předtím, než zakusí příliš mnoho bolesti. Tělo vlastně může ještě chvíli vypadat jako živé, ale
duch už bude pryč a bude ve stavu klidu.
Během umírání máme možnost vybrat si, zda zůstaneme na Zemi až do vlastního pohřbu, nebo
postoupíme dál, jako jsem udělala já, na úroveň, na niž náš duch vyspěl. Jsou mnohé stupně
vývoje a my vždycky jdeme tam, kde se cítíme nejlépe. Většina duchů dává přednost krátkému
pobytu na Zemi, během něhož uklidňují své milované; rodiny prožívají mnohem více zármutku
než ti, kdož odcházejí. Pokud je milovaná bytost zoufalá, duch u ní zůstává a pomáhá při
duchovním léčení pozůstalého.
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.28 vesmirni-lide.cz)
Naše modlitby mohou přinést užitek jak duchu, tak osobě na Zemi. Pokud máme důvod obávat
se o osud odcházející osoby nebo jsme přesvědčeni, že přechod bude složitý či nechtěný,
můžeme se modlit a zajistit jí duchovní pomoc.
Říkali mi, že je pro nás důležité získat znalosti o duchu, dokud pobýváme v těle. Čím víc
vědomostí tady získáme, tím větší a rychlejší bude náš rozvoj tam. Kvůli nedostatku znalostí
nebo víry se některé duše stávají skutečnými vězni Země. Ti, kteří umírají jako ateisté nebo se
připoutají ke světu díky hltavosti, tělesným choutkám a jiným pozemským nešvarům, se jen
těžko dokážou pohnout a zůstávají přikováni k Zemi. Často jim schází víra a sta k dosažení
energie a světla, které k nám Bůh vysílá. A někdy je nedokážou rozpoznat vůbec. Tyto duše na
Zemi zůstávají, dokud se nenaučí přijímat významnější silu kolem sebe. Teprve potom smějí
opustit tento svět. Když jsem se ocitla v temnotě předtím, než jsem se začala přibližovat ke
světlu, cítila jsem přítomnost takových visících duchů. Zůstávají tam obklopeni láskou a vřelostí
a přijímají léčivý vliv, až se nakonec naučí dosáhnout a přijmout větší vřelost a bezpečí od Boha.
Přes veškeré vědění není nic podstatnějšího než znát Ježíše Krista. On je těmi dveřmi,
kterými se všichni vrátíme. Je jedinou branou, kterou můžeme projít. Ať se učíme o Ježíši
Kristu tady nebo v duchovním světě, musíme ho nakonec přijmout a přihlásit se k jeho lásce.
Moji přátelé v zahradě stáli kolem mě a překypovali láskou. Pochopili, že se ještě nechci vrátit,
protože chci vidět víc. V touze mě potěšit mi ukázali mnohem víc.
(14)
Mnohé světy
Paměť se mi otevřela hlouběji než dosud a dosáhla jsem až za stvoření Země do pradávné
věčnosti. Vzpomněla jsem si, že Bůh vytvořil mnohé světy, galaxie a říše přesahující naše
chápání. Chtěla jsem je vidět. Jakmile mě to napadlo, myšlenky mi poskytly sílu a vytáhly mě ze
zahrady. Tentokrát mě provázely jiné dvě bytosti. Naše duchovní těla odplouvala od mých přátel
do temnoty vesmíru.
Zvýšili jsme svou rychlost, let mě rozjařoval. Mohla jsem dělat, cokoli jsem chtěla, jít, kamkoli
jsem toužila, pohybovat se rychle - neuvěřitelně rychle - nebo se loudat. Takovou svobodu jsem
milovala. Vstoupila jsem do rozlehlého vesmíru, abych objevila, že není pustý, ale plný lásky a
světla - hmatatelné přítomnosti božího ducha. Slyšela jsem v dálce měkké, příjemné zvuky,
uklidňující a naplňující mě štěstím. Jednalo se vlastně jen o tón, podobný jedné notě, ale byl
všestranný a naplňoval celý prostor okolo mne. Následoval další tón v jiné poloze a za okamžik
jsem si všimla jakési melodie. Nesmírná kosmická píseň mě konejšila a uklidňovala. Její jemné
vibrace na mě působily a měly v sobě léčivou moc. Vše, čeho se tyto tóny dotkly, se díky jejich
účinku vyléčí; byly jako duchovní pozdrav, vyjádření lásky, která zahojí poraněnou duši. Moji
průvodci mi vysvětlili, že ne všechny tóny léčí. Některé v nás vytvářejí záporné citové
odezvy. Když jsem žila na Zemi, Satan využíval těchto záporných tónů v hudbě a vlastně
tak ve mně vyvolával vznik nemocí duše i těla.
Některé podrobnosti událostí, které následovaly, mi z paměti zmizely, ale mnohé dojmy zůstaly.
Zdálo se mi, že jsem pryč týdny, dokonce měsíce a navštěvuji všechny boží výtvory. Během
cesty jsem stále vnímala uklidňující přítomnost Hospodinovy lásky Cítila jsem, že jsem „zpátky“
ve svém rodném prostředí a dělám věci sobě přirozené. Cestovala jsem do mnoha jiných
světů, vypadajících jako Země, ale mnohem nádhernějších, a ve všech žili milující
inteligentní lidé. Všichni jsme Božími dětmi, a on pro nás vyplnil nezměrný Vesmír. Překonala
V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.29 vesmirni-lide.cz
jsem úžasné vzdálenosti, viděla hvězdy, které nelze ze Země spatřit. Cestovala jsem ke
galaxiím snadno, téměř okamžitou rychlostí, navštěvovala světy a setkávala se s dalšími dětmi
našeho Pána, našimi duchovními bratry a sestrami. Všechno jsem si pamatovala a znovu si to
uvědomovala. Vždyť jsem v těchto místech kdysi již byla.
Mnohem později, po návratu do svého smrtelného těla, jsem se cítila podvedená, protože jsem
si nedokázala vzpomenout na podrobnosti tohoto zážitku. Ovšem po nějaké době mi došlo, že
jsem toto zapomnění potřebovala pro své blaho. Kdybych si pamatovala ty nádherné a dokonalé
světy, které jsem navštívila, byla bych neustále znechucená a zmařila bych poslání, jež mi Bůh
dal. Mé pocity, že jsem byla obelhaná, ve mně nakonec vyvolaly posvátnou úctu a hlubokou
vděčnost za tuto zkušenost. Bůh mi nemusel ukázat další světy a nemusel mi dovolit, abych si
něco pamatovala. Díky svému milosrdenství mi stejně dal mnoho; spatřila jsem světy, které
naše nejvýkonnější dalekohledy nikdy neuvidí, a poznala jsem lásku, jaká existuje pouze
tam.
(15)
Výběr těla
Vrátila jsem se do zahrady a setkala se se svým původním doprovodem. Viděla jsem, jak se lidé
rozvíjejí ve světech, které jsem navštívila, pracují na tom, aby se podobali našemu Otci. Byla
jsem zvědavá, jak je to s naším vývojem na Zemi. Jak rosteme ?
Moje průvodce tato otázka potěšila. Odvedli mě na místo, kde se duše připravují na smrtelný
život. Byli to dospělí duchové - neviděla jsem za celou dobu jediné dítě. Všichni hrozně toužili po
odchodu na Zem. Brali život tady jako školu, v níž se mohou naučit spoustě věcí a rozvíjet ty
schopnosti, kterých mají nedostatek. Dozvěděla jsem se, že všichni toužíme po zdejším světě a
vlastně si vybíráme spoustu svých slabostí a potíží, které nás v životě čekají, abychom se mohli
rozvíjet. Občas je nám také dán nedostatek, který nám může prospět. Pán nám podle své vůle
určuje také nadání a talenty. Nikdy bychom neměli porovnávat svoje schopnosti a slabostí s
druhými lidmi. Každý má to, co potřebuje. Úroveň duševních slabostí nebo nadání není důležitá.
Plocha před a pode mnou se svinula a jako by se otevřelo okno, zahlédla jsem zeměkouli. Teď
jsem viděla fyzický i duchovní svět. Někteří z nejlepších duchovních dětí našeho Otce na
nebesích si nezvolili odchod na Zem. Vybrali si, že zůstanou s Bohem a stanou se strážnými
anděly lidí na Zemi. Existují různé typy andělů, včetně válečníků. Jejich posláním je bojovat za
nás proti Satanovi a jeho andělům. Ačkoli každý z nás má svého anděla - ochránce, průvodce a
pomocníka, občas nastane situace, kdy potřebujeme pomoc bojovníků. Můžeme je přivolat
modlitbou. jsou to obrovití, velmi svalnatí muži a vyzařují úžasnou duševní rovnováhu. Jsou to
skvělí duchové. Pouhým pohledem jsem pochopila, že boj proti nim by byl naprostou
zbytečností. Vlastně i oblečení prozrazovalo, že jde o válečníky, měli helmici a brnění a
pohybovali se mnohem rychleji než ostatní andělé. Ale nejvíce je asi vyčleňovala jejich aura sebevědomí.
Byli si naprosto jisti svými schopnostmi. Nic ďábelského by je nedokázalo zastrašit a
oni to věděli. Když náhle spěchali pryč za nějakým posláním (které jsem neznala), dojal mě
jejich výraz účasti; chápali význam své mise a věděli, že se nevrátí, dokud ji nesplní. Satan
nás touží získat, a když občas šikuje své oddíly proti někomu z nás, potřebuje tato osoba
zvláštní ochranu. Každého z nás proti Satanovi chrání, a on nedokáže číst naše myšlenky.
Přesto se vyzná v našich výrazech, což může znamenat skoro totéž. Naše aura i výraz
odrážejí pocity a emoce naší duše. Bůh to vidí, také andělé to vidí, Satan to vidí. Dokonce
i velmi citliví lidé to mohou vidět. Můžeme ochraňovat sami sebe, pokud budeme ovládat své
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.30 vesmirni-lide.cz)
myšlenky a dovolíme světlu Kristovu, aby vstoupilo do našich životů. Když tak učiníme, bude
jeho světlo zářit skrze nás a vlastně bude vidět ve výrazu našeho těla i tváře.
Znovu jsem se podívala na duchy, kteří ještě nepřišli na Zem. Někteří z nich se vznášeli nad
smrtelníky. Jeden mužský duch se pokoušel dát dohromady muže a ženu - své budoucí rodiče.
Vzal na sebe úlohu Amora, ale měl hodně starostí. Zdálo se, že se ti lidé chystají vydat
opačným směrem. Nevědomky hatili jeho plány. Duch je připravoval, promlouval k nim, snažil se
je přesvědčit, aby k sobě přilnuli. Ostatní duchové s ním cítili a ve snaze mu pomoci se
pokoušeli ty dva mladé lidi „pochytat“.
Říkali mi, že v duchovním světě jsme spojeni s určitými duchovními bratry a sestrami.
Cítíme k nim obzvláštní náklonnost. Můj doprovod mi vysvětlil, že se zavazujeme, že s těmito
duchy odejdeme na Zem jako rodina nebo přátelé. Toto duchovní pouto je výsledkem lásky,
kterou jsme si vytvořili během věčnosti, již jsme spolu prožili. Také si z hlediska naší práce
vybíráme určité spolupracovníky. Někteří se chtějí spojit, aby něco určitého na Zemi změnili.
Nejlépe toho můžeme dosáhnout za určitých okolností, které si přineseme s sebou výběrem
rodičů a dalších osob. Někteří z nás jednoduše chtějí vylepšit již daný směr a vydláždit cestu
pro ty, kteří je následují. Známe vliv, který budeme mít na ostatní ve svém životě a fyzické a
sociální znaky, které získáme od své rodiny. Uvědomujeme si genetické vybavení smrtelného
těla a určité tělesné rysy, které budeme mít. To všechno chceme a potřebujeme.
Chápeme, že v buňkách našeho nového těla budou obsaženy vzpomínky. Tato myšlenka byla
pro mě naprosto nová. Poučila jsem se, že všechny myšlenky a zážitky našeho života jsou
uloženy v nevědomí. Ovšem jsou také uchovány v našich buňkách, takže ty neobsahují jen
genetický kód, ale i všechny zkušenosti, které nás kdy potkaly. A navíc - tyto vzpomínky jsou
prostřednictvím genů předávány našim dětem. Tyto záznamy také vytvářejí v některých
rodinách po generace charakteristický rys, jako je tendence k závislostem, ustrašenost, síla a
podobně. Život na Zemi nemůžeme zopakovat; pokud si „pamatujeme“ minulý život, vlastně jen
přivoláváme vzpomínky, uložené v našich buňkách. Rozumíme všech změnám našeho složitého
fyzického uspořádání a jsme rozhodnuti přijmout tyto okolnosti.
Jsou nám také dány duchovní rysy, které budeme potřebovat při svém poslání, mnohé z nich
vytvořené jen pro naše potřeby. Naši rodiče mají své povahové vybavení, a to se částečně
přenese na nás. Pozorujeme je, jak tyto schopnosti využívají. Během dozrávání získáme i další
znaky. Tak dostaneme vlastní duchovní nástroje a můžeme pokračovat v učení, jak tyto
schopnosti využívat nebo je nepoužít vůbec. Bez ohledu na svůj věk můžeme dostávat stále
nové duchovní rysy, které nám mohou posloužit ve stávající nebo nové situaci. Máme vždycky
možnost výběru. Stále máme ty správné nástroje, jimiž si můžeme pomoci, přestože jsme je
třeba ještě nepoznali nebo jsme se nenaučili, jak s nimi zacházet. Musíme nahlédnout do sebe.
Musíme věřit svým schopnostem; správný duchovní nástroj je vždy při ruce.
Přestala jsem pozorovat duchy pokoušející se sehnat dohromady ty mladé lidi, protože mě
zaujali další duchové, kteří se připravovali k odchodu na Zem. Jeden výjimečně nadaný a
dynamický duch právě vstoupil do mateřského lůna. Rozhodl se, že přijde na náš svět mentálně
postižený. Tato možnost ho velmi vzrušovala a uvědomoval si, jakého rozvoje může spolu s
rodiči dosáhnout. Ti tři si byli velmi blízcí a dlouho toto uspořádání plánovali. Vybral si, že začne
svůj smrtelný život v okamžiku početí. Dívala jsem se, jak jeho duch vklouzl do dělohy a vstoupil
do nově stvořeného života. Dychtil po tom, aby prožíval obrovskou lásku svých smrtelných
rodičů.
(V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.31 vesmirni-lide.cz)
Duch může svobodně vstoupit do matčina těla v kterékoli fázi těhotenství. Jakmile je uvnitř,
okamžitě začne prožívat svou smrtelnost. Potrat je proti této přirozenosti. Duch, který do plodu
vstoupil, cítí odmítnutí a smutek. Ví, že to tělo mělo být jeho, i kdyby bylo zplozeno mimo
manželské lože, nebo postižené, či mělo sílu žít jen pár hodin. Ale duch také soucítí se svojí
matkou, protože se rozhodla na základě svých vědomostí.
Viděla jsem mnoho duchů, kteří přišli na Zemi na okamžik a žili po porodu pouze několik hodin
nebo dní. Prožívali stejné vzrušení jako ostatní, protože znali úkol, který měli splnit. Jejich smrt
byla dohodnutá před jejich narozením - stejně jako nás všech. Tito duchové nepotřebovali
vývoj, který by byl výsledkem delšího pozemského života. Jejich úmrtí poskytne změny, které
pomohou vývoji jejich rodičů. Zármutek, který přichází, je intenzívní, ale krátký. Když se
zase sejdeme, všechna bolest bude spláchnuta a budeme se radovat z našeho rozvoje a z
pocitu vzájemnosti.
Překvapilo mě, jak mnoho plánů a rozhodnutí děláme pro užitek druhých. Chceme se obětovat
pro ostatní. Všechno má za cit duchovní růst - každá zkušenost, všechny schopnosti a slabostí
jsou zaměřeny na náš rozvoj. Věci tohoto světa tam neznamenají téměř nic. Na všechno
pohlížíme duchovním zrakem.
Každému byl vyměřen čas tak, aby ukončil své pozemské vzdělání. Někdo se jen narodí,
umožní ostatním zážitky s tím spojené a potom rychle odchází z tohoto světa. Další budou žít do
vysokého věku, nejen aby stačili splnit svoje úkoly, ale aby poskytli druhým užitek, když
jim budou moci sloužit. Jiní přicházejí, aby se stali našimi vůdci nebo stoupenci, našimi
vojáky, našimi bohatci či chuďasy, a přicházejí hlavně proto, že se tak vytvoří situace a vztahy,
které nám dovolí naučit se milovat. Všichni, kdo vstoupí na naši cestu, nás přivedou až k
naprostým úspěchům. Za měnících se podmínek probíhá zkouška, zda dokážeme žít podle
nejdůležitějšího příkazu - milovat se navzájem. My všichni na Zemi jsme propojeni
dohromady, spojeni kvůli prvořadému úkolu - naučit se milovat jeden druhého.
Předtím, než se tato scéna z předzemského života uzavřela, upoutal moji pozornost jiný duch.
Bylo to jedno z nejroztomilejších a nejrozkošnějších stvoření, jaké jsem kdy viděla. Nadnášelo
se jakoby nadýchnuté energií a na všechny kolem přenášelo své radostné veselí. Jak jsem na
ně v údivu zírala, pocítila jsem naši vzájemnou blízkost a lásku, kterou ke mě cítilo. Většinu
vzpomínek na ten okamžik mám zablokovanou, ale vím, že na ně nikdy nezapomenu. Nebylo
pochyb o tom, že kamkoli půjde, pro někoho se stane andělem - důvěrníkem.
Při pohledu na předsmrtelné bytí mě zaujala krása a dokonalost každého ducha. Vím, že i já a
my všichni jsme tam již byli a že jsme byli světlem a krásou. Pak mě napadla myšlenka
vztahující se na všechny: Kdybyste se mohli vidět, jací jste byli předtím, než jste se narodili,
žasli byste nad vlastní inteligencí a dokonalostí. Porod je spánek a zapomnění.
(16)
Opilý muž
Příchod na Zemi je podobný výběru vysoké školy a volbě studijního zaměření. Každý z nás
dosáhl různé úrovně duchovního vývoje a přicházíme sem ve stavu, který nejlépe vyhovuje
našim duchovním potřebám. V okamžiku, kdy soudíme druhé za jejich chyby nebo nedostatky,
ukazujeme podobné nedostatky u sebe. Nemáme dostatečné znalosti, abychom tady mohli lidi
správně soudit.
V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.32 vesmirni-lide.cz
Jako pro ilustraci tohoto principu se nebesa otevřela a já zase uviděla zeměkouli. Tentokrát si
moje oči vybraly roh ulice ve velkém městě. Na chodníku nedaleko domu ležel muž opilý do
němoty Jeden z mých průvodců se zeptal: „Co vidíš ?“
„Proč ? Válí se tam nějaký opilý pobuda,“ odpověděla jsem a nechápala jsem, proč se na to
mám dívat. Mí průvodci začali být rozčilení. „Teď ti ukážeme, kdo to opravdu je,“ slíbili mi.
Duše toho alkoholika se ke mně blížila a já jsem spatřila úžasného muže plného světla.
Vyzařovala z něj láska a došlo mi, jak velmi ho v nebi obdivují. Tento skvostný tvor sestoupil na
Zem jako učitel, aby
pomohl svému příteli, se kterým byl duchovně spojen.
Jeho přítel byl významným právníkem a měl kancelář pár bloků od toho rohu. Ačkoli teď opilec
neměl nejmenší tušení o dohodě se svým přítelem, jeho posláním bylo připomínat mu
potřeby ostatních. Pochopila jsem, že ten právník je sice od přírody soucitný, ale když uvidí
toho opilce, podnítí ho to k větší aktivitě ve prospěch těch, kteří potřebují jeho prostředky. Až se
setkají, právník pozná duši toho pijana - muže v muži - a udělá mnoho dobrého. Tady se nikdy
nedozví, že se domluvili a rozdělili si role, ale své poslání rozhodně splní. Alkoholik obětuje svůj
pozemský život pro blaho ostatních. Jeho rozvoj bude pokračovat a další věci, které bude
potřebovat pro další postup, dostane později.
Vzpomněla jsem si, že jsem se také potkala s lidmi, kteří se mi zdáli povědomí. Už při prvním
setkání mi byli blízcí a známí, ale nevěděla jsem proč. Teď už vím, že mi byli záměrně posláni
do cesty a vždycky pro mě byli jedineční.
Můj doprovod znovu promluvil a vytrhl mě z mých myšlenek. Prohlásili, že nemám nikdy
nikoho soudit, neboť nemám dost ryzích znalostí. Lidé procházející kolem opilce na rohu
neznali jeho vznešeného ducha a posuzovali ho podle zevnějšku. Také jsem se tím provinila,
protože jsem v duchu soudila lidi podle jejich bohatství a vzhledu. Teď jsem viděla, jak jsem byla
nespravedlivá, protože jsem neměla ponětí, jaký je jejich život, natož to ještě podstatnější -
jaká je jejich duše.
Napadlo mě: Mějte chudé stále na paměti a kdykoli můžete, udělejte něco pro jejich dobro. Ale
hned mě začaly trápit pochybnosti. Proč musíme mít mezi sebou chudáky ? Proč nemůže Pán
všechno zařídit ? Proč prostě nepřiměje právníka, aby se s ostatními o své peníze rozdělil ?
Průvodci přerušili mé myšlenky a řekli: „Jsou to andělé, kteří chodí mezi vámi, aniž o nich víte.“
To mě zmátlo. Průvodci mi tedy pomáhali porozumět. Všichni máme potřeby, nejen chudí. A
všichni jsme v duchovním světě slíbili, že si navzájem budeme pomáhat. Ale dohody uzavřené
tak dávno příliš nedodržujeme. Proto k nám Pán posílá anděly, aby nás postrčili a pomohli nám
dostát svým závazkům. Nechce nás nutit, ale může nám připomínat. Nevíme, kdo jsou ty
bytosti - vypadají jako obyčejní lidé - ale jsou s námi mnohem častěji, než si myslíme.
Nezdálo se mi, že by mě kárali, ale věděla jsem, jak hrozně jsem nepochopila a podcenila boží
pomoc lidem. Poskytuje nám všechnu pomoc, kterou může, aniž zasahuje do našeho osobního
poslání a svobodné vůle. Musíme chtít pomáhat si navzájem. Musíme být ochotní vidět, že
chudí jsou stejně hodni naší úcty jako bohatí. Musíme mít dobrou vůli a přijímat všechny ostatní,
dokonce i ty, kteří se od nás liší. Všichni stojí za naši lásku a laskavost. Nemáme právo být
netolerantní, nahněvaní nebo „otrávení“. Nemáme právo dívat se na jiné „spatra“ nebo je ve
V NÁRUČI SVĚTLA www.andele-svetla.cz www.33 vesmirni-lide.cz
svých srdcích zavrhovat. Jediné, co si můžeme vzít s sebou z tohoto světa, je dobro, které jsme
poskytli druhým.
Viděla jsem, že všechny naše dobré činy a laskavá slova se nám po smrti stokrát vrátí jako
požehnání. Sílu najdeme ve vlastní dobročinnosti.
Můj doprovod i já jsme na chvilku zmlkli. Opilec mi zmizel z očí. Moje duše překypovala
pochopením a láskou. Ach, kdybych jen dokázala pomoci druhým tak jako ten pijan svému
příteli ! Kéž bych se stala požehnáním pro ostatní ! Mou duší zněla ozvěna slov: Sílu najdeme
ve vlastní dobročinnosti.